Úvod
Na internetu najdete spoustu investičních analýz, které se liší stylem i délkou. Některé mají desítky stran a působí velmi seriózně. Přestože autoři často mají dostatek prostoru, většina analýz investorovi nedá to nejdůležitější — jasné odpovědi na klíčové otázky.
„Většina investičních analýz má jednu chybu – autor ví, že se platí od strany a ne od přidané hodnoty.“
Pojďme si proto shrnout, co by dobrá investiční analýza měla obsahovat — a co je jen zbytečná omáčka.
1. Co nesmí chybět (povinná výbava)
Stanovení vnitřní hodnoty
Férová hodnota firmy by měla vycházet z realistických a konzervativních předpokladů. Často se používá model DCF (diskontovaných peněžních toků), ale já osobně, stejně jako řada renomovaných investorů, jeho použití nepreferuji. Důvodem je vysoká citlivost tohoto modelu na vstupní data, zejména při dlouhodobých prognózách. DCF je vhodný především pro podniky s velmi stabilními a předvídatelnými příjmy, například společnosti inkasující mýtné.
Já používám jednodušší metody ocenění, které fungují dobře a zároveň snižují riziko chyb. Čím jednodušší model, tím menší šance na zavlečení nepřesností. Při odhadu hodnoty firmy raději vycházím z konzervativních předpokladů — například nezapočítávám očekávaná zlepšení, která firma plánuje. V praxi tedy často kupuji firmy, které jsou už dnes levné, bez ohledu na potenciální růst. Možná tím přicházím o některé zajímavé příležitosti, ale i tak jich dokážu najít dost.
U společností, kde je to vhodné (například pojišťovny nebo banky), používám ocenění podle účetní hodnoty nebo lépe podle hmotné účetní hodnoty.
Mým oblíbeným ukazatelem je poměr ceny k volnému peněžnímu toku na akcii. Hledám firmy, které stabilně generují vysoké volné peněžní toky. Naopak poměr ceny k zisku na akcii používám méně často, protože zisk může být kvůli jednorázovým položkám mezi čtvrtletími výrazně proměnlivý a do ocenění vnáší zbytečný šum.
V jedné knize, jejíž název si momentálně nepamatuji, jsem četl, že výběr firem na základě jednoduchých oceňovacích kritérií často vede k lepším výnosům než komplikované modely. Komplexní ocenění totiž může zavléct chybu, která zhorší výsledný odhad. Použití jednoduchých fundamentálních filtrů často vede k podstatnému zlepšení výkonnosti portfolia.
Nakonec není žádná ostuda vydělat na jednoduchém, jasném příběhu. Důležité je, aby ocenění vycházelo z transparentních vstupů a srozumitelné metodiky.
Cílová cena a marže bezpečnosti
V analýze by měla být téměř vždy stanovena cílová cena. Výjimkou jsou rychle rostoucí firmy, u kterých je stanovení cílové ceny obtížné. Toto by mělo být v analýze jasně vysvětleno s uvedením očekávaného průměrného růstu investice, ideálně podloženého konkrétními čísly — například návratností vlastního kapitálu.
Já obvykle stanovuji cílovou cenu ve výši odhadu vnitřní hodnoty. Řada hodnotových investorů pak prodává již při dosažení 90 % vnitřní hodnoty. Důležité je zahrnout bezpečnostní rezervu — já vyžaduji marži bezpečnosti kolem 50 %, tedy nakupuji za polovinu nebo méně odhadu vnitřní hodnoty.
Důvody k nákupu
Analýza by měla obsahovat 3–5 klíčových argumentů, nikoli desítky bodů. Když měl Peter Lynch setkání s analytiky, dával jim 90 sekund na to, aby stručně vysvětlili, proč je dobré investovat do dané společnosti. To je nutilo zaměřit se na podstatné věci.
Rizika
V analýze by mělo být jasně uvedeno, co by mohlo narušit investiční tezi — ať už jde o tržní, provozní či makroekonomická rizika.
2. Co je užitečné, ale není nutné
Srovnání s konkurencí (pro kontext, ale nemusí být rozpitváno na 15 stran).
Přehled historie firmy (stručně).
Makro prostředí (pokud má přímý dopad na výsledky).
3. Co je často zbytečné (nebo spíš pro parádu)
Přepis výroční zprávy vlastními slovy.
Dlouhé úvody o tom, jak „AI změní svět“, pokud firma dělá rozvaděče.
Desítky stran vaty často přeskočím a soustředím se na to nejpodstatnější: proč akcii koupit, jaká je cílová cena a jak k ní autor došel. Bohužel mnoho analýz tyto informace postrádá. Pokud mě firma zaujme, vždy si dělám vlastní analýzu. Konečné rozhodnutí a odpovědnost za něj je přitom jen na mně.
Padesát grafů, z nichž polovina říká to samé.
Odhady na 20 let dopředu s přesností na cent.
4. Jak poznat dobrou analýzu na první pohled
Dobrá investiční analýza vás po dočtení nenechá jen s tím, co firma dělá, ale hlavně s jasnou odpovědí, kolik by měla akcie stát a proč právě taková cena dává smysl.
Závěr
Pokud budete znát vnitřní hodnotu společnosti a rozumět tomu, jak k ní analytik došel, získáte klíč k tomu, jak se svými akciemi správně zacházet.
Pokud se fundamenty firmy ani její ocenění nezmění, můžete akcie držet i přes krátkodobé propady cen — případně tyto poklesy využít k dalším nákupům.
Naopak pokud cena akcií poroste, budete vědět, zda je správný čas prodat, nebo jestli jsou akcie stále podhodnocené a mají prostor pro další růst.
Nemusíte tak prodávat akcie po krátkodobém růstu o 10 % a honit se za dalšími příležitostmi. Ušetříte na poplatcích a snížíte daňové zatížení.
Děkuji vám za vaši podporu a zájem o tento článek. Vaše důvěra a zpětná vazba jsou pro mě nesmírně cenné. Přeji vám hodně úspěchů ve vašich investičních cestách!
Disclaimer:
Tento článek není investiční doporučení. Tento článek slouží pouze k informačním účelům a není považován za investiční doporučení. Vždy provádějte vlastní analýzu a zvažte svá rozhodnutí na základě vlastních potřeb a okolností. Před investováním se doporučuje konzultovat s odborníky.